Ačkoliv jsou olympijské hry vnímány jako apolitická sportovní událost, v průběhu historie se v nich mnohokrát promítla klíčová témata tehdejší doby. Jedním z nich je i boj především amerických sportovců černé pleti za rovnoprávnost a uznání. Podívejte se na pět klíčových událostí, které jsou v olympijské historii s touto snahou spojené.

1) První zlatá olympijská medaile pro afroameričana

Tuto událost najdeme v poměrně dávné olympijské historii, psal se rok 1908 a hry se konaly v Lodýně. Historicky prvním zlatým medailistou afroamerického původu se stal John Baxter Taylor, Jr., který byl členem 4-členné americké štafety v běhu na 1600 metrů.

Štafeta amerického týmu s Johnem Baxter Taylorem.

Bohužel John Baxter Taylor si svou olympijskou slávu příliš dlouho neužil, několik měsíců po konání her podlehl tyfové horečce. Noviny The New York Times o něm po jeho smrti vytiskly článek s titulkem "The world's greatest negro runner".

2) Olympijské hry 1936 v Berlíně

Svět stál na pokraji další hrozivé války, když konání olympijských her připadlo Německu, ve kterém byl u moci nacistický režim, mimojiné hlásající rasovou čistotu a nadvládu árijské bílé rasy. V tuto těžkou dobu cestoval do dějiště her i sprinter Jesse Owens, který měl nastoupit do závodů na 100m, 200m, štafery 4x100m a skoku dalekého.

Sprinter Jesse Owens při tréninku

A Jesse Owens, jehož dědeček zažil ještě život v otroctví, nenechal nic náhodě. I díky novým tretrám, které mu poskytl Adi Dassler, zvítězil ve všech čtyřech disciplínách a stanovil dva olympijské rekordy. O reakci Adolfa Hitlera na jeho úspěchy historici spekulují, podle některých nasupeně odešel ze stadionu, podle jiných výpovědí zachoval tvář a dokonce Owensovi pokynul hlavou.

Smutnou tečkou, dokládající postavení tehdejších Američanů černé pleti, je příklad z oslavy Owensova triumfu v hotelu Waldorf Astoria. Na recepci konající se na jeho počet musel jet Owens nákladním výtahem, protože jako černoch neměl právo cestovat běžným osobním výtahem.

3) "Černá síla" na olympijských hrách v roce 1968

V roce 1968 zažívaly Spojené státy velké probuzení afroamerických obyvatel, kteří se stále hlasitěji dožadovali uznání svého postavení ve společnosti. A olympijské hry konané ten rok v Mexico City byly ideálním místem k dalšímu projevu odhodlání za svá práva bojovat.

Ideální příležitost se naskytla při medailovém ceremoniálu po závodu na 200m. Vítěz Tommie Smith a bronzový John Carlos si na předávání vzali odznak Olympijského projektu pro lidská práva (ten si jako projev solidarity připnul i stříbrný australan Peter Norman) a na stupních vítězů si zuli boty. 

Tommie Smith a John Carlos se zdviženou pěstí při americké hymně.

To hlavní ale přišlo ve chvíli, když začla znít americká hymna, sportovci se otočili čelem ke stoupající vlajce a oba zdvihli do vzduchu zatnutou pěst v černé rukaci, gesto známé jako pozdrav "černá síla".

Reakce diváků byla nesouhlasná, na sportovce bučeli a křičeli. Následně byli oba dva vyloučeni z olympijského týmu a oni i jejich rodiny zažili mnoho ústrků a výhružek. Jejich gesto přesto viděli lidé po celém světě a znamenalo další důležitý symbol v boji za rovnoprávnost.

4) Fenomenální Jackie Joycer-Kersee

Legendární Americká atletka známá jednoduše jako 'Jackie' patří mezi nejúspěšnější sportovce olympijské historie a ve své době byla miláčkem (nejen) amerických sportovních fanoušků. Stala se první Američankou, která získala zlatou medaili ve skoku dalekém, ale také první ženou, která pokořila hranici 7000 bodů v sedmiboji.

Celkem za svou kariéru získala 3 zlaté, stříbrnou a 2 bronzové olympijské medaile. To z ní dodnes dělá nejúspěšnější sportovkyni v lehké atletice v olympijské historii.

5) Zapálení olympijského ohně v Atlantě 1996

Pořadatelství her v roce 1996 připadlo Atlantě v USA, prezidentem byl tehdy liberál Bill Clinton a boj za rasovou rovnoprávnost byl ve Spojených státech už dávno dobojován. Pocta zapálit olympijský oheň připadla Muhammadu Alimu, legendárnímu boxerovi a olympijskému vítězi z roku 1960. 

Muhammad Ali zapaluje olympijský oheň v Atlantě 1996.

Zajímavostí je, že Ali na těchto hrách také obdržel náhradní medaili za tu, kterou získal v roce 1960 v Římě. O tu přišel poté, co ho odmítl obsloužit majitel restaurace v Ohiu a Ali byl poté údajně tak rozhožčen, že zlatou olympijskou medaili vzteky hodil do řeky.